Se sovou za indiány

Již třetím rokem jsme se o prázdninách mohli vydat na třídenní výlet se Sovou. Poprvé to bylo do přírody, vloni na Olymp a letos za indiány. Přípravy na tyto prázdninové akce jsou náročné, ale určitě vynaložená námaha stojí za to. 

Tak jako v předchozích ročnících se děti i letos rozdělily do čtyř oddílů - kmenů. Spolu s Navahy, Apači, Huróny a Dakoty jsme se vypravili do kouzelného světa indiánů. Abychom byli jako „praví“, první den - ve středu - jsme pracovali hlavně na našem oblečení, čelenkách, bubnech a kmenových kopí. Samozřejmě jsme si také zasportovali, abychom si zasloužili další barevná pírka do indiánské čelenky. Večer nás čekal slavnostní táborový oheň, na kterém bylo každému indiánskému dítěti přiděleno jeho jméno. Pak už to nebyli Marušky, Terezky, Jirkové či Kubíci, ale Hadí Děvče, Letící Šíp, Rudá Labuť, Přesný Střelec, Stoletý Totem nebo Zapadající Slunce. Také náčelníci měli svá jména - žádné paní učitelky nebo vedoucí, ale Ostrá Jehla, Stříbrný Vlas, Šedý Vlk, Velký Medvěd, Tichá Voda, Sedící Býk, Zjizvená Tvář, Zlomená Vidlička, Černý Měsíc, Za bouře Zrozená nebo Bosá Noha.

Druhý den patřil tradičně výpravě. Jelikož to vypadalo s počasím všelijak, změnili jsme na poslední chvíli plány a místo do lesa se vydali do rovenské Orlovny. Pan starosta Rovenska nám vyšel ochotně vstříc, a tak jsme měli sami pro sebe sál Orlovny i úžasnou lezeckou stěnu. A jako správní indiáni jsme nejen poznávali stopy a přírodu, ale také jsme stříleli z luku, ze vzduchovky a učili se základy první pomoci a tábornických dovedností. To, že nás počasí nakonec podrželo, byl bonus navíc. Večer se už ale zatáhlo a déšť nás zahnal od táborového ohně do spacáků, stezku odvahy jsme však stihli. Mnozí překonali svůj strach a většina malých indiánů prošla touto těžkou zkouškou sama, i když to původně vůbec neměli v plánu.

Páteční ráno nás přivítalo zataženou oblohou a deštěm. Ale vzhledem k velkému stanu pod kterým jsme měli jídelnu a možnosti využít prostory kulturního domu nám to až tak nevadilo. Poslední den nás čekalo indiánské soutěžení, lakros (tradiční indiánská hra), ale také nacvičování vlastní písně, kterou později malí indiáni představili rodičům. A protože se počasí po obědě umoudřilo, závěrečný slavnostní nástup a rozloučení, které se konalo před rodiči, proběhlo za slunečného počasí.
Děkuji touto cestou všem dospělákům za jejich nadšení, s jakým uchopili tuto časověi fyzicky náročnou akci:

Zdenka Nezbedová, Alena Raková, Alena Raková ml., Vratislav Rak, Libor Žouželka, Tereza Balcárková, Petr Hecl, Eva Jakešová, Tomáš Jakeš, Jitka Šotolová, Jiří Šotola, Martina Mrákavová , Honza Kuruc, Kateřina Holzmannová, Marek Holzmann, Aleš Mrákava, Luděk Nevoral, Lexa Balcárek, Dana Hojgrová, Barča Glozygová. Velké díky také všem, co přišli jen tak pomoci - Mirek Šimák, Radka Souralová, Milena Bezděková, Radek Bezděk, Adéla Nádeníčková, Jirka Rýznar a postřemovští skauti...

Dále děkuji  obci Postřelmov a KD za podporu, Skautům za zapůjčení a postavení tee-pee a hlavně dětem, za kamarádskou atmosféru.

Tak třeba zase za rok, milí indiáni…